Počátky národní házené najdeme v roce 1905. Tehdy zavedl profesor pražské reálky Václav Karas novou hru a nazval ji „Vrhaná s přenášením“. Hrálo se rukama a střílelo do zmenšených branek na kopanou. Později se tato hra začala dle Josefa Klenky nazývat cílová a střílelo do kruhů o průměru 1 m upevněných na tyči 1,5 m nad zemí. Konečnou úpravu pravidel hry provedl Antonín Krištof, domažlický rodák, profesor na České vysoké škole technické v Praze. Dal hře název házená, rozdělil hřiště na třetiny, určil rozměr branek (2×2,5m), počet hráčů byl stanoven na 7, vzniklo brankoviště (zpočátku obdélníkového tvaru).

Psal se rok 1907. Házená se začala šířit po Čechách a Moravě, později i do Jugoslávie a do Ruska. V roce 1920 byl ustaven Česko-slovenský svaz národní házené ženských sportů – měl 167 klubů s 2520 hráči a hráčkami. Hrálo se v sedmičkách, v devítkách a smíšených devítkách. V roce 1921 Československý svaz společně se šesti dalšími zeměmi (Francie, Amerika, Anglie, Itálie, Švýcarsko, Švédsko) založil v Paříži Mezinárodní federaci ženských sportů kde byla házená přijata za mezinárodní kolektivní hru. V roce 1922 předvedly české ženy házenou na tělovýchovných slavnostech v Monte Carlu.

Došlo k řadě mezistátních utkání. O házenou projevila zájem většina středoevropských zemí. V roce 1930 se v Praze konalo 1. mistrovství světa žen v házené. Zvítězilo Československo. Za čtyři roky v Londýně se našemu družstvu tolik nedařilo a prohrálo ve finále s Jugoslávií. To byl poslední samostatný podnik Mezinárodní federace ženských sportů. V této době začal do Evropy pronikat nový druh házené – handbal. Mezinárodní federace míčových her (nyní již společná pro ženy i pro muže) dala přednost handbalu. V roce 1948 byl ustanoven společný svaz házené a handbalu. V roce 1953 pak došlo k rozdělení obou sekcí na házenou a českou házenou. V roce 1971 byla česká házená přejmenována na národní házenou.