Míčová technika

V jakékoliv míčové hře je nejdůležitějším faktorem individuální činnost jedince při kontaktu s míčem. Schopnost jeho kontroly při příjmu (zpracování), perfektní ovládání při jeho individuálním vedení (nápřahy, stahovačky, klamavá hra, tzv. fintění) a dokonalé – rychlé a hlavně přesné odehrání spoluhráči, popřípadě prudká a cílená střela.

Národní házená patří svým charakterem k těm kolektivním míčovým sportům, kde je ovládání míče naprosto prioritním faktorem, určujícím (vedle pohybu, herního myšlení a nasazení) kvalitu hry a tím i celkovou úspěšnost týmu. Úkolem nácviku míčové techniky je naprosté zautomatizování veškeré činnosti jedince s míčem tak, aby se při hře této činnosti věnoval jen podvědomě a mohl tak ve prospěch svého družstva stoprocentně rozvinout herně taktické prvky.  


Míč

Pravidla NH říkají, že jde o předmět kulového tvaru, vyrobený z kůže, či umělého materiálu. Obvod musí splňovat rozmezí 580 – 605 mm a váha je dána v hodnotách 285 – 420 g. Od kategorie mladšího žactva až po dospělé se rozměrově používá jeden druh míče. Výjimkou je kategorie přípravky, kde je používán nejmenší, tzv „jedničkový“ míč házené. 


Držení míče

V každém sportu, kde je míč ovládán rukama přichází situace s ním jakkoliv pracovat. To znamená jej chytat, držet, vytvářet s ním různé klamavé pohyby a následně odehrávat míč přihrávkou, případně střelou. Za tímto účelem volíme držení míče, přihrávku a střelbu – převážně – jednoruč, chytání a držení míče samozřejmě také obouruč. Obouručná přihrávka, potažmo střela je v národní házené používána již velmi málo. Způsob, jakým jedinec míč drží, popřípadě je schopen jej ovládat, je dán jeho tělesnými dispozicemi. Chytání a držení míče obouruč je mnohem častější u mládeže a ženské kategorie. Jde o záležitost obou rukou, dlaní a vějířovitě volně roztažených prstů. U příjmu, ovládání a odhodu míče, případně střely jednoruč jde o maximální uvolněnost dané ruky, včetně zvýšeného úsilí při práci zápěstím, zejména při odhodové fázi – přihrávce, nebo střelbě.     


Postoj na místě, házenkářský střeh

Při nácviku míčové techniky začínáme postojem na místě. Každý nacvičující jedinec je v podstatě postojem uvolněně vzpřímen, mírně předkloněn, nohy volně rozkročeny, nepatrně uvolněné paty chodidel, váha těla velmi lehce v předklonu, v jakémsi „házenkářském střehu“. Ruce před tělem mírně pokrčeny, dlaně stranově natočeny k sobě, prsty lehce vějířovitě roztaženy, palce tvoří jakousi zarážku při případném míčovém držení. Hned v začátcích je třeba skutečně apelovat na uvolnění celého těla a klást důraz na odstranění začátečnického křečovitého postoje, podpořeného strachem z přibližujícího se letícího míče. Zde je nutná opravdu cílevědomá a veskrze trpělivá metodická práce. Malí, začínající jedinci nemají tolik trpělivosti pro počáteční stereotypní nácvik a tak zde musí nastoupit trenér, aby svou zkušeností učinil nácvik přitažlivý, pro svého svěřence zábavný a zároveň však i metodicky správný.      


Příjmová fáze

Chytání míče obouruč, zpracování míče

Z výše uvedeného uvolněného postoje nacvičující mírně předpažuje proti letícímu míči ruce tak, aby chytaný míč do vějířovitě roztažených prstů volně vklouzl a zarazil se o připravené palce. Celé tělo je ve velmi lehkém předklonu a v případném nákroku se pohybuje proti míči. Po zachycení míče se obě ruce mírně vrací z předpažení k tělu a pevněji svírají chycený míč, současně tělo jde do lehkého záklonu a je připraveno na odhodovou fázi.

Chytání míče jednoruč, zpracování míče.

Tento úkon patří do skupiny náročnějších činností. Nacvičující hráč vychází ze stejného postoje jako při chytání obouruč. Pro příjem letícího míče vztahuje svoji aktivnější ruku (pravoruký x levoruký hráč) s uvolněnou dlaní a mírně roztaženými prsty, včetně palce jej zachycuje a zpracovává. Následně spouští ruku s míčem do obouručného držení a nebo pokračuje s kontrolou míče v jedné ruce. Držení těla před kontaktem s míčem je stejně uvolněné, jako v případě chytání obouruč, včetně nákroku jedné nohy.


Odhodová fáze

Přihrávka

Přihrávku spoluhráči, popřípadě střelu na branku provádíme v naprosté většině případů jednou rukou a to tou aktivnější. Hráč z obouručného (případně jednoruč) držení přebírá míč na mírně (včetně prstů) rozevřenou dlaň aktivnější ruky, tu zvedá tak, aby míč byl minimálně v úrovni (lépe ještě o trochu výše) hlavy, tělo z mírného záklonu přechází do předklonu. Současně s tímto pohybem jde vřed nášlapná noha pro oporu těla při silném přenesení švihu. (pravidlo odhodová ruka, opačná noha, ale vyspělí jedinci používají nášlapnou nohu i souhlasnou). Pro správné ukončení odhodu je nutné zapojit zápěstí, které v konečné fázi nasčítává sílu, přesnost a rychlost přihrávky. Samozřejmě, že tyto úkony jsou pouze základní. Vzhledem k tomu, že přihrávek dle postavení, směru a vlastní techniky je několik druhů, je zapotřebí i určitých podpůrných pohybů pro správné a koordinované provedení. Platí pravidlo, že přihrávka na krátkou vzdálenost je záležitost ruky, při přihrávce na dlouhou vzdálenost, popř výhoz od branky je nutno zapojit celé tělo. Při hře samotné je dle naskytnuvší se situace možno použít přihrávku spodem, horem, stranou, o zem, své zákonitosti mají i přihrávky zadem a to upažením, zadem spodem i zadem o zem. V každém případě je ale nutné dodržovat výše popsané držení míče, jeho ovládání a celkovou práci těla, včetně uvolněnosti a rozložení tělesné váhy.  

Střelba

Střelu možno zjednodušeně charakterizovat jako prudkou přihrávku. Při nácviku střelby využíváme přihrávkových úkonů, včetně nákroku a dbáme na zapojení celého těla, zejména při jeho dotažení vpřed a práci zápěstí, při vypouštění míče. Opět každá střela má své specifikum, které je třeba pohybově rozebrat při vlastním střeleckém nácviku (úklon, záklon, sbalení se při pádu, dopad z výskoku).   


Ovládání míče

Tato činnost by se dala charakterizovat jako soubor tělesných úkonů, k získání tzv. podvědomé kontroly míče.  Ve své podstatě se jedná nejen o chytání, zpracování a případně odhod míče, ale i jeho držení, způsob nesení, uchování si bezpečné kontroly nad míčem při kontaktu s protihráčem, náznaky klamných přihrávek a střeleckých nápřahů, poklep o zem, kontrolovaný nadhoz, rotovanou přihrávku, strženou střelu (přehoz), rotovanou střelu úderem o zem z úhlu a další míčové činnosti, které jsou pro úspěšnost a kreativitu hry potřebné a vnáší do hry rozhodující technické parametry.  


Některé doporučené druhy nácviků míčové techniky

JEDNOTLIVEC DVOJICE TROJICE ČTVEŘICE

VÍCEČETNÉ ÚTVARY

Tento metodický materiál by měl navázat na předchozí metodické dopisy z minulosti. Měl by nové generaci zejména mladých, začínajících trenéru poskytnout některé náměty k procvičování míčové činnosti a tím být jakýmsi průvodcem při sestavování náplní tréninkových jednotek zaměřených na výcvik míčové techniky národní házené.